Zanechte nám na sebe kontakt, ozveme se vám!

nebo

Pelikán na válečné stezce. Ministr jde exekutorům po penězích

23.5.2016

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán chce srazit odměny exekutorů. „Nebrání se“ snížení počtu exekutorských úřadů. Do budoucna by exekutorům rád upravil i náplň práce: ubral rozhodovací kompetence. Zavést chce i povinné zálohy pro věřitele; vadí mu, že v procesu vymáhání nenesou žádné riziko. Exekutoři se proti ministrovým záměrům bouří.

Že ministr spravedlnosti chce změnit svět exekucí, není tajemstvím. Konkrétní návrh představil exekutorům na květnovém mimořádném sněmu Exekutorské komory.  Sklidil smích i razantní odpor.

„Neočekávám, že budu odcházet za vašeho potlesku, protože nezastírám, že mým cílem je skutečně snížit vaše odměny. Pokud by mi za to někdo z vás tleskal, zasluhoval by zahájení řízení o zbavení svéprávnosti,“ zahájil ministr Pelikán své vystoupení.

Dodal, že ale nemá v úmyslu připravit exekutory o spravedlivý zisk a získávat laciné politické body tím, že ohrozí stabilitu a vymahatelnost práva.

Ministr: Věřitelé musí nést rizika

Financování exekučního vymáhání je podle Roberta Pelikána v Česku nastaveno špatně už z podstaty. Uplatňuje se podle něj portfoliová logika.

„Jeden případ kompenzuje nákladné externality jiného případu,“ říká ministr.

Vadí mu, že zcela zmizely náklady, které by při vymáhání dluhu nesl věřitel, byť jen předběžně.

„Veškeré náklady celého systému nesou ti dlužníci, u kterých se najde nějaký majetek. Systém je nastavený tak, aby byl pro všechny ostatní zúčastněné výdělečný i za této omezující podmínky. Věřitelé začali bezhlavě půjčovat a přestali investovat do nástrojů, které je dříve vedly k tomu, aby si zajišťovali pohledávky, aby si zjišťovali, kdo vůbec má a nemá být jejich dlužníkem.“

Soudy jsou podle ministra zatěžovány absurdními spory – třeba o neuhrazené třicetikorunové zdravotní poplatky.

Další problém podle Pelikána zapříčinila velká novela exekučního řádu po roce 2008: exekutorům narostla administrativa i kompetence. Nelíbí se mu, že exekutoři dnes kromě výkonu exekuční činnosti připravují také návrhy na exekuce.

„Když si představíte, že soudce, který vás soudí, taky napsal žalobu, asi byste se u něj soudit nechtěli. Exekutoři takové služby institucionálním věřitelům běžně poskytují.“

Povinné zálohy věřitelů mají podle Pelikána pomoci k tomu, aby v každém exekučním řízení nesl náklady některý z jeho účastníků. Když nepůjde vymoct peníze z dlužníka, zaplatí náklady exekuce věřitel.

„Alespoň věřitel dobrovolný. Ten je tím, kdo má nést riziko nesolventnosti dlužníka, nejsou to ostatní dlužníci,“ míní Pelikán.

JISTĚ, ALE PANE MINISTŘE,...
... kdo je dobrovolný věřitel?

Zjišťovali jsme, co Robert Pelikán míní pojmem dobrovolný věřitel.

„Mezi nedobrovolné věřitele řadíme ty, jejichž pohledávka vznikla na základě deliktního jednání dlužníka, ať už se jedná o jednání v rozporu s právem veřejným, například peněžitou sankci v trestním či správním řízení, nedoplatky na veřejnoprávním pojištění nebo třeba místních poplatcích, nebo v rozporu s právem upravujícím soukromoprávní vztahy, například černou jízdou v MHD. Za dobrovolné věřitele lze označit ty, jejichž pohledávka vznikla na základě shodného projevu vůle obou smluvních stran,“ odpověděl ministr prostřednictvím svého tiskového oddělení.
Aktuálně se připravuje rozsáhlá změna exekučního řádu, která by měla upravit mimo jiné právě obligatorní (povinné) zálohy věřitelů. Budou zálohy na exekuci platit jen dobrovolní věřitelé?  „Ohledně diferenciace záloh se zatím vedou diskuze, je předčasné něco jasně tvrdit,“ říká ministr. Jasné zatím není ani to, od kdy by mohly změny platit.

Úspěchem – tedy vymožením dlužné částky – dnes končí přibližně 25 až 30 procent exekucí. Od zavedení záloh pro věřitele si Robert Pelikán slibuje, že zmizí jalová řízení.

„Bude to motivovat věřitele, aby se do marných pokusů vymáhat, které vytvářejí jen externality, aniž by cokoli světu přinášely, ani nepouštěli.“

Věřitelé podle něj začnou víc využívat rejstřík exekucí, a když zjistí, že dlužník už má exekucí několik, tu svoji ani nezahájí.

„Protože vymahatelnost se limitně blíží nule.“

Ministr chce funkci soudního exekutora postupně znovu zřetelně odlišit od role exekučního soudce. Exekutor má podle něj pouze vymáhat, nikoli rozhodovat.

„Je to běh na dlouhou trať. Ale je to jednomyslný názor komise, kterou máme pro rekodifikaci našeho civilního procesního práva,“ uvedl Pelikán.

Exekutoři berou přes tři sta tisíc měsíčně, tvrdí Pelikán

Dřív než legislativní změny nastíněné výš, přijde na řadu změna exekučního tarifu. Ministr chce exekutorům snížit minimální odměnu za výkon ze tří tisíc na dva tisíce korun a procentuální provizi srazit z patnácti na deset procent. Další fázi snižování plánuje se zavedením záloh věřitelů: minimální odměna pak má klesnout na tisícikorunu, provize na pět procent.

Že exekutoři ani po snížení odměn nebudou strádat, dokládal ministr na sněmu Exekutorské komory na modelovém příkladu průměrného exekutorského úřadu. Průměrný exekutorský úřad podle Pelikána řeší 2400 případů ročně a má čtyři zaměstnance. Průměrný soudní exekutor si pak podle ministrových propočtů měsíčně vydělá 306 tisíc hrubého. Data Ministerstvo spravedlnosti ověřovalo také na Finanční správě. Z daňových přiznání exekutorů podle ministra vyplývá, že průměrný zisk soudního exekutora před zdaněním je ještě vyšší: 348 tisíc korun měsíčně. „Nejbohatší“ exekutor vydělá podle ministra měsíčně přes milion. Podle Pelikána není takový příjem přiměřený a výrazně se vychyluje ze srovnání s ostatními právnickými profesemi, jako jsou advokáti a soudci. Po snížení odměn by podle Pelikána měl měsíční zisk exekutora (před zdaněním) klesnout průměrně na 170 tisíc.

Špatné počty, zruinujete nás, kontrují exekutoři

Exekutoři se proti ministrovým plánům bouří. Stěžují si, že jim stát neustále přidává práci, ale ne peníze.

„Z jednoduchého exekučního řízení se stal vlivem řady regulatorních zásahů složitý a nákladný proces. Agenda soudního exekutora nabobtnala bezpočtem povinných úkonů, které celý proces zkomplikovaly tak, že vlastní vymáhání dlužných částek se stalo téměř minoritní položkou celého procesu,“ oponuje ministrovi prezidentka Exekutorské komory Pavla Fučíková.

Upozorňuje, že od roku 2001, kdy exekutoři začali vykonávat činnost, narostla jejich povinná agenda o víc než čtyřicet procent úkonů, které dříve řešily exekuční soudy.

„Rozhodujeme o právech a povinnostech všech účastníků řízení. Nejen dlužníků. To znamená, že vykonáváme odbornou právní činnost na úrovni soudce prvního stupně. Není to ani jednoduché, ani levné.“

Ministerský návrh na snížení tarifu je pro exekutory nepřijatelný.

„Uvede exekutorské úřady do ztráty. Je to jen snaha získat politické body místo hledání systémového řešení zadluženosti občanů,“ říká Pavla Fučíková.

Zásadní chyba podle ní vězí v tom, že když ministr propočítává příjmy exekutorských úřadů, pracuje s aritmetickým průměrem.

„Ta čísla jsou úplně mimo realitu většiny úřadů.“

Podle Fučíkové by měl ministr pracovat s mediánem – tedy střední hodnotou, která vyjadřuje nejobvyklejší výskyt. Ekonomická realita běžného exekutorského úřadu je podle šéfky exekutorů následující: dvacet zaměstnanců, roční náklady osmnáct milionů korun a průměrný roční zisk před zdaněním dva miliony korun.

„To znamená průměrný hrubý měsíční příjem soudního exekutora 166 tisíc korun. Pan ministr nám předhazoval čísla více než dvojnásobná.“

Podle Fučíkové hrozí, že část exekutorských úřadů po snížení tarifu zavře nebo začnou propouštět.

„Už teď je přes dvacet úřadů zavřených a nikdo nemá zájem je převzít. Věřitelé budou neúnosně dlouho čekat. Už dnes je průměrná doba trvání exekuce dva roky. Někteří z nich už mají velké osobní problémy – matky, které netrpělivě čekají na výživné, i drobní podnikatelé, kteří jsou na vymožení pohledávek existenčně závislí,“ argumentuje Pavla Fučíková.

Konec exekutorských úřadů by podle ní přinesl problémy i dlužníkům – dluhy totiž budou v důsledku protahování exekučního řízení růst.

Exekutoři hrozí, že provoz úřadů citelně zpomalí, a budou si důkladně vybírat úkony, které provedou.

„Aby se předešlo kárným postihům, budou se nejdřív řešit úkony, se kterými se pojí zákonné lhůty. Vlastní vymáhání se odsune na vedlejší kolej. Nyní je v běhu 4,5 milionu exekucí vedených proti téměř 800 tisícům dlužníků. Není vůbec jasné, kdo by vymáhání 350 miliard korun převzal a ministr na tuto otázku na sněmu neodpověděl. Pokud by to byly opět soudy, dojde k neúměrnému navýšení agendy a zatížení státního rozpočtu,“ tvrdí prezidentka Exekutorské komory.

Ministrovo líbivé a rychle spíchnuté řešení podle jejích slov vrhne věřitele, dlužníky i exekutory znovu do divokých devadesátých let. Tedy do stavu před existencí exekutorů.

Zdroj: penize.cz (Petra Dlouhá)

Rychlý kontakt x