Zanechte nám na sebe kontakt, ozveme se vám!

nebo

Oddlužovací novela: Pelikánův resort připustil, že dojde k zatížení soudů

13.12.2016

Do Legislativní rady vlády míří tzv. oddlužovací novela insolvenčního zákona. Jak vyplývá z předkládací zprávy, materiál je vládě předkládán s rozpory v případě Úřad vlády, Místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovace a Ministerstva zemědělství. Kromě resotů se proti novele postavil například Nejvyšší soud. Z vypořádání připomínek také vyplývá, že resort Roberta Pelikána (ANO) si uvědomuje, že novinka zatíží soudy.

V případě místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovace se rozpor týká jednak prodloužení doby, po níž je dlužníkovi umožněno vstoupit do oddlužení poté, co již jednou oddlužení splnil a byl osvobozen od placení pohledávek, z navrhovaných 7 let na 10 let, a jednak vypuštění podmínky splnění oddlužení a osvobození od placení pohledávek v případě, že dlužník po dobu 7 let nesplatil ani 30 % pohledávek svých nezajištěných věřitelů. V případě Ministerstva zemědělství se jedná o připomínku k absenci podmínky pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení v případě, že dlužník není schopen splácet v plné výši pohledávky věřitelů na výživném ze zákona. Další desítky připomínek od nevládních připomínkových míst Ministerstvo spravedlnosti rovněž neakceptovalo.

 Zásah do majetkových práv věřitelů

Řadě připomínkových míst vadí například možnost opakovaného oddlužení po sedmi letech. Argumentují tím, že oddlužení jako forma sanačního řešení úpadku zasahuje podstatným způsobem do sféry majetkových práv věřitelů, často nepodnikajících fyzických osob, neboť právě na ně přenáší zákonodárce ekonomickou tíži osvobození dlužníka od plnění zbytku závazků a jejich pohledávky se stávají po úspěšně provedeném oddlužení ve vztahu k dlužníkovi nevymahatelné. Se zřetelem na nezbytnou přiměřenou ochranu majetkových práv těchto subjektů se kritikům jeví lhůta sedmi let pro opětovnou možnost vstupu do procesu oddlužení jako nepřiměřeně krátká.

„Domníváme se, že lhůta deseti let je adekvátnější, neboť reflektuje závažnost zbavení práva věřitele domáhat se jeho majetkového práva. Rovněž tato lhůta lépe odráží výchovný smysl procesu oddlužení pro dlužníka,“ argumentuje například resort vicepremiéra Pavla Bělobrádka.

Podle MS je nicméně oddlužením vedle jiného sledováno, aby se dlužník vymanil z úpadkové situace cestou transparentní ekonomické aktivity namísto zatajování svých příjmů před věřiteli a výkonem ekonomické činnosti v rámci tzv. šedé ekonomiky. Tohoto cíle je dosahováno příslibem oddlužení v případě částečného uspokojení věřitelů, respektive snahy o takovéto uspokojení.

„Oddlužení tak vede k částečnému uspokojení věřitelů, které je v řadě případů pro věřitele výhodnější než setrvání v předinsolvenční fázi, a dále znamená ekonomický benefit pro stát v rámci sociálního a daňového systému spojený s opětovným nastartováním transparentní ekonomické aktivity dlužníkem. Zároveň je oddlužení i dobrodiním dlužníku, který je poctivý avšak ekonomicky neúspěšný,“ uvádí resort.

Lhůtu sedmi let k opětovné možnosti vstupu do oddlužení poté, co byl dlužník osvobozen, považuje MS za lhůtu přiměřenou, protože je ji nutno vnímat v celém souhrnu účelu oddlužení, v němž se spojují zájmy dlužníka, věřitelů, a státu a jeho makroekonomické situace.

Jako rozpor zůstal i požadavek, který formuloval například Svaz průmyslu ČR, který navrhuje podstatně snížit částku sto tisíc, případně zachovat ochranu pouze pro předměty tvořící obvyklé vybavení domácnosti a pro předměty nezbytné k výkonu výdělečné činnosti dlužníka, i výši nezpeněžitelné ceny obydlí dlužníka. SP ČR požaduje tisícinásobek částky nahradit nižším násobkem, lépe odpovídajícím reálným cenám nemovitostí.

„Hranice 100 000 Kč byla stanovena s ohledem k tomu, že zpeněžování majetku nízké hodnoty není vzhledem ke vzniku nákladů řízení efektivní. Pravidlem, podle něhož dlužník není povinen vydat ke zpeněžení přiměřené obydlí, je zajištěno, že nedojde k dalšímu zhoršení ekonomické a sociální situace dlužníka. Rozhodnou-li věřitelé, že způsobem řešení úpadku bude zpeněžení majetkové podstaty, nikoliv plnění splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, bude zpeněženo i dlužníkovo obydlí,“ kontruje Ministerstvo.

Ustoupilo nicméně v otázce ceny obydlí.

„Vyjádření přiměřenosti tisícinásobkem částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu zůstává i vzhledem k připomínkám jiných připomínkových míst předmětem diskuse, a to jak ve vztahu k výši, tak i ve vztahu k zachycení jednotlivých regionálních odlišností.“

Vágní důvody

Připomínkovým místům rovněž vadí vágní stanovení podmínek, které musí dlužník v oddlužení splnit. Předmětné ustanovení dle jejich názoru narušuje základní právní princip, že smlouvy se mají dodržovat, a rovněž zvyšuje riziko demotivace dlužníků své závazky splácet. Značně abstraktní povinnost dlužníka „vynaložit veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů“ nelze podle nich vnímat jako dostatečnou záruku jeho reálné snahy dluhy splatit.

Jak ale uvádí MS, navrhované pravidlo odpovídá účelu oddlužení, tj. poskytnutí ochrany poctivému, ale ekonomicky neúspěšnému dlužníkovi. Dlužník je po schválení oddlužení plněním splátkovým kalendářem se zpeněžením majetkové podstaty povinen až na výjimky vydat majetek ke zpeněžení majetkové podstaty a po dobu až sedmi let splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů příslušnou částku.

„Porušení povinností (zejména povinností podle § 412) může vést ke zrušení schváleného oddlužení, a to v jakékoli fázi plnění splátkového kalendáře. Dohled nad plněním povinností vykonává insolvenční správce a insolvenční soud. Z uvedených důvodů nelze usuzovat, že navrhovaná úprava motivuje dlužníka k neplnění dluhů.“

Ministerstvo vnitra pro změnu požadovalo, aby pro institut přerušení průběhu oddlužení namísto „důležitých důvodů“ jasně a výslovně určit skutečnosti, na základě kterých bude insolvenční soud moci rozhodnout o přerušení.

„Nejasná a vágní formulace by mohla vést ke zbytečnému a věřitele poškozujícímu prodlužování oddlužení.“

Ani v tomto případě MS ale nevyhovělo, protože od definování pojmu „důležité důvody“ bylo záměrně upuštěno a jeho výklad je ponechán judikaturní praxi při zohledňování relevantních skutečností daného případu – tedy při aplikaci práva soudem. Typicky by se mělo jednat zejména o případy přechodné pracovní neschopnosti, včetně případů hospitalizace.

„Výčet relevantních skutečností by nutně byl kazuistický a pro nemožnost jejich plného postihnutí rovněž fakticky pouze demonstrativní. Vysvětlení bude doplněno do důvodové zprávy,“ konstatuje MS.

To, že soudům přibude kvůli přezkumu důvodů pro přerušení oddlužení, ale i kvůli zkoumání  podmínek pro oddlužení další práce, připouští MS i v reakci na další připomínky. Ministerstvo financí kritizovalo, že Závěrečná zpráva hodnocení dopadů regulace (RIA) dostatečně nezohledňuje dopad do činnosti soudů – skutečnost, že pro oddlužení postačí v podstatě pouhá snaha plnit povinnosti v insolvenčním řízení, bude klást výrazně větší nároky na posouzení lehkomyslného přístupu a nedbalého postupu. To může vést podle MF k většímu zatížení soudů a prodlužování řízení, nebo na druhé straně k formálnějšímu posuzování podmínek pro oddlužení.

V akceptačním stanovisku MS konstatuje, že Závěrečná zpráva hodnocení dopadů regulace bude doplněna o podrobnější zohlednění dopadu na činnost insolvenčních soudů. Byť některé navrhované podmínky mohou vést ke zvýšení zátěže insolvenčních soudů, platí zároveň, že větší význam, a tedy i větší zátěž, bude kladena na insolvenční správce, a to právě ve prospěch insolvenčních soudů.

Zdroj: Česká justice (Dušan Šrámek)

Rychlý kontakt x