Zanechte nám na sebe kontakt, ozveme se vám!

nebo

Když jsou dluhy vysoké, ani slušný příjem nestačí

30.4.2015

Pro mnohé je osobní bankrot poslední záchrana. Musí však prokázat, že v příštích pěti letech jsou schopni splatit alespoň 30 procent svého dluhu. Typický adept na oddlužení dluží na čtyřech až osmi místech celkem 400 až 800 tisíc korun.

Tři modelové příklady, se kterými se soudy v praxi setkávají, připravil předseda Vrchního soudu v Praze Jaroslav Bureš.

1. Dlužnice má dost příjmů na to, aby soud bankrot povolil

Žena dlužila 502 158 Kč. Neměla žádný hodnotnější majetek, takže oddlužení prodejem majetku nepřicházelo v úvahu. Dlužnice vydělávala 11 900 Kč čistého měsíčně, z čehož bylo možné pravidelně srážet 3 808 Kč.

Za pět let by byla žadatelka o osobní bankrot splatit 228 480 Kč. Z toho by přednostně musely být zaplaceny odměna a náhrada výdajů insolvenčního správce po dobu pěti let, tedy celkem ve výši 65 340 Kč.

Aby se žena "kvalifikovala" pro oddlužení, musely její příjmy dosáhnout v příštích pěti letech aspoň 30 procent celkového dluhu, tedy 150 647 Kč. Po odečtení odměny insolvenčního správce zbývalo 163 140 Kč, insolvenční soud tedy osobní bankrot povolil.

2. Žena má sice celkem slušný příjem, ale i moc velké dluhy

Svobodná dlužnice bez vyživovacích povinností vydělávala průměrně 15 600 Kč čistého za měsíc. Z toho by bylo možné v rámci oddlužení ve formě splátkového kalendáře srážet 6 838 Kč měsíčně. Po odečtení odměny insolvenčnímu správci by zbývalo 5 758 Kč.

Když možnou měsíční srážku vynásobíme 60 měsíci, splatila by 345 480 Kč. Žena si však napůjčovala celkem 2 578 147 Kč, z čehož 30 procent činí 773 444 Kč.

Dlužnice tedy na oddlužení splátkovým kalendářem zjevně nemá a nevlastní ani žádný hodnotnější majetek, který by bylo možné zpeněžit. Soud jí tedy osobní bankrot nepovolil a poslal jí do konkurzu.

3. Příjmy dlužníka nestačí, může pomoci rodina

Insolvenční zákon umožňuje, aby dlužník nabídl vedle svých příjmů věřitelům příjmy třetích osob v podobě peněžitého daru anebo pravidelných dávek. Soudní praxe připouští dokonce i to, aby se člověk "oddlužil" jen z těchto příjmů jiných lidí, i když sám na oddlužení nemá. V takovém situaci se ocitají například příjemci invalidních důchodů.

Muž v posledním příkladu dlužil šesti věřitelům celkem 136 888 Kč. Byl svobodný a neměl prakticky žádný majetek. Platil alimenty na syna, zletilá dcera byla soběstačná. Jeho jediný příjem byl invalidní důchod, který původně činil 9 295 Kč. Později se však snížil na částku 5 875 Kč, ze které už nebylo možné nic srazit.

Dlužníkovi se však rozhodla pomoci rodina. Jeho bratr se písemně zavázal, že bude příbuznému po dobu splátkového kalendáře posílat 1 100 Kč měsíčně. Protože 30 procent dluhu činilo jen 41 066 Kč, postačovala na oddlužení měsíční splátka 685 Kč, která zbyla po úhradě nároků insolvenčního správce.

Jelikož však dlužníkovy příjmy nejsou dostatečné, byl a je osud jeho osobního bankrotu zcela závislý na ochotě dárce splnit svůj slib.

Zdroj: Mladá Fronta DNES (Eva Moniová)

Rychlý kontakt x