Zanechte nám na sebe kontakt, ozveme se vám!

nebo

Chudák exekutor. Neoblíbená branže přijde o peníze a je pod největším tlakem za 15 let

12.5.2016

Jedno oko nezůstane suché, prohlásil ministr spravedlnosti, když si mu exekutoři stěžovali, že kvůli jeho plánům zkrachují. Neoblíbená branže je skutečně pod největším tlakem za 15 let. Přijdeme o velké peníze - a vy všichni s námi, tvrdí exekutoři.

Milan Makarius na první pohled neodpovídá zažité představě typického exekutora − šíbra sídlícího v honosné vile, na kterou si vydělal nelítostným odíráním dlužníků a pochybnými kšefty s jejich majetkem.

"Moji lidé mají nařízeno, že se musí usmívat a být slušní. Každému se věnujeme a většinou najdeme řešení, co s jeho exekucí dělat," říká Makarius ve své malé kanceláři v budově na plzeňské výpadovce a jedním dechem se omlouvá za nepořádek i za trochu omšelé vybavení.

Třiačtyřicetiletý doktor práv Makarius byl dlouho exekučním soudcem, před pěti lety si řekl, že zkusí něco jiného − a přešel na druhou stranu. Teď přemýšlí, jestli svůj exekutorský úřad v budoucnu raději nezavře. Přesně patnáct let poté, co v Česku začali soukromí exekutoři působit, se tenhle byznys dostal zatím pod největší tlak politiků ve své historii. Jde samozřejmě o peníze.

Velmi, opravdu velmi zjednodušeně o to, jestli exekutoři svou živnost nezabalí, když už nebudou brát 140 tisíc měsíčně.

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) plánuje razantně exekutorům snížit státem regulované odměny.

Proti tomu exekutoři předkládají vcelku věrohodně se tvářící čísla, proč po tomto kroku začnou krachovat. A proč to povede k rozpadu vymáhání dluhů v Česku, na který doplatíme skoro všichni.

A zároveň vůbec poprvé nezvykle pokorně přiznávají: Za to, jak po nás teď ministr jde, si do velké míry můžeme sami − všemi těmi skandály z minulosti, kdy se někteří exekutoři kvůli výdělku chovali jako dravci vypuštění z klecí.

Pelikán: Někteří nepřežijí, jiní ano

Sáhnout exekutorům na jejich byznys si ministr spravedlnosti Pelikán vytyčil jako jeden z hlavních cílů.

Ministerstvo ostatně loni na jaře podalo kárnou žalobu na největšího a nejobávanějšího exekutora Tomáše Vránu, jehož lidé se ve Zlíně vlámali do dlužníkova domu a rovnou tam − k překvapení dlužníkovy maminky, která byla doma − při té příležitosti udělali prohlídku pro zájemce o dražbu. Vrána nakonec i po zveřejnění tohoto příběhu oznámil, že končí − že je unavený neustálým napadáním. A ministr Pelikán to při nedávném bilancování označil za jeden ze svých úspěchů.

Nyní ale jde o něco jiného. Pelikán už dříve prohlásil, že exekutorům zásadně sníží odměny. Doposud počítal, že by to mohlo být až o dvě třetiny, protože exekutoři podle něj zkrátka vydělávají příliš. Ke škodě dlužníků, kteří odměnu a další náklady exekuce musí zaplatit.

Když například exekutor vymáhá dluh do 20 tisíc, naúčtuje si 6500 korun − tři tisícovky jsou odměny, zbytek takzvané paušální náklady, které mu s exekucí vzniknou. Tedy pošta, administrativa…

Pelikán nyní trochu couvá, říká, že snížení odměn o dvě třetiny byl spíše takový pracovní návrh. A že přesnou částku řekne až na dnešním mimořádném sněmu Exekutorské komory, kam ho znepokojení exekutoři pozvali, aby jim své kroky vysvětlil. Na druhou stranu ministr otevřeně říká, že 158 exekutorů, kteří dnes v Česku fungují, je moc velké číslo. Takže odměny se jim mají snížit i proto, aby někteří zavřeli.

"Možná nepřežijí. Exekutoři vždycky chtěli podnikatelskou soutěž, tak ji mají mít," říká Pelikán, který si nechal i s pomocí údajů z finančních úřadů sestavit model "mediánového" exekutorského úřadu.

Tedy takového, který se v Česku vyskytuje nejčastěji podle počtu zaměstnanců i množství exekucí, které řeší. Vyšlo mu, že modelový exekutor si měsíčně vydělá 140 tisíc, což je zhruba stejně, jako má dnes ústavní soudce.

"To není hrubá odměna. Ale to, co si exekutor skutečně odnese domů po odečtení daní," upozorňuje ministr. "To není málo na to, že je to odborně nejméně náročná právnická profese," neodpustí si Pelikán, dříve advokát, rýpnutí do exekutorů.

Kde už nic není, ani exekutor nebere

Jistě, zužovat aktuální problém jen na to, že exekutoři si chtějí udržet vysoké výplaty, by bylo krátkozraké. Oni sami tvrdí, že by své úřady po snížení odměn − ať už půjde o dvě třetiny nebo o méně − stejně museli dlouhodobě dotovat.

Jeden důvod souvisí s tím, jak jsou Češi zadlužení: aktuálně běží 4,5 milionu exekucí, v roce 2011 se zahájilo 963 tisíc nových exekucí, loni 750 tisíc. Exekuce dnes dopadá na každého 10. člověka. Buď do ní sám spadl, nebo žije v rodině, která ji zažívá. Loni v březnu si exekutoři zvolili nové vedení, prezidentkou jejich komory se stala ostravská exekutorka Pavla Fučíková. Kromě toho, že dala profesi sympatičtější tvář, se Fučíková a její lidé podívali pořádně na statistiky a vypátrali znepokojivou věc − dramaticky roste počet lidí s více exekucemi.

Jestliže v roce 2013 bylo skoro 60 tisíc lidí, kteří měli nad 10 exekucí, loni už jich bylo 120 tisíc.

"Vymahatelnost jde tím pádem dolů, protože kde nic není, nic se nevymůže. Neuvěřitelně to zhoršuje ekonomickou situaci," říká prezidentka exekutorů Fučíková.

A když se nic nevymůže, logicky nemá exekutor žádnou odměnu. Podle propočtů komory je dnes 70 procent případů v situaci, kdy dlužník nemá, co by mu exekutor zabavil.

Druhým důvodem je to, že stát objektivně na exekutory v posledních letech navěsil mnohem víc povinností.

Dřív jednoduše měli v ruce exekuční příkaz a zajišťovali dlužníkův majetek. V roce 2008 za Topolánkovy vlády se zrodil nápad, že se uleví exekučním soudům od úmorného papírování − kvůli každé exekuci musely vydávat spoustu různých rozhodnutí.

Tuhle práci přenesl stát z velké části na exekutory. Ale nedal jim žádné peníze navíc. Podle šéfky exekutorů Fučíkové narostla administrativní agenda, často mimořádně komplikovaná, postupně o 40 procent.

Právě proto exekutoři říkají, že nevidí důvod, proč by neměli brát kolem 140 tisíc měsíčně, když se jejich práce podobá činnosti soudců − nadto musí řídit týmy lidí a rozumět podnikání. A když na rozdíl od soudců ručí za chyby svým majetkem.

Exekutor Igor Ivanko má jeden z deseti největších úřadů v zemi, aktuálně řeší 150 tisíc exekucí a zaměstnává 60 lidí, kteří berou průměrně kolem 25 tisíc měsíčně. S nadsázkou dnes o sobě mluví jako o otroku státu, který je nucen dělat zadarmo − 80 procent veškeré práce prý dnes dělá bez jakékoli odměny. Buď právě proto, že jde o úkony dřív zajišťované soudci, nebo že mu padají případy lidí, kteří jsou bez práce a bez majetku. Avšak i na nich musí udělat exekutor díl práce, bez naděje na sebemenší peníze.

Přitom jen na poštovném − protože musí vše rozesílat dlužníkům doporučeně − Ivanko zaplatí měsíčně 600 tisíc. A to ještě pouze v pětině případů se stane, že si dlužník dopis opravdu převezme.

Ivanko čeká, s jakou výší odměn nakonec ministr Pelikán přijde − kdyby mu pak vyšlo, že musí propouštět lidi a úřad utlumit, raději časem zavře.

"Teď bych měl jednat o prodloužení nájmu. Slyším od majitelů budovy: Igore, co tedy bude? A já musím říkat, že nevím, jestli uzavřu novou smlouvu," dává příklad, v jaké je jako podnikatel nejistotě.

"Advokáta můžete teoreticky dělat doma. Notáři stačí jedna místnost a sekretářka. Ale i ten nejmenší exekutorský úřad musí mít čtyři pět zaměstnanců, jinak to nemůže dělat," vysvětluje exekutor Makarius, v čem je tohle právnické povolání náročné na zázemí.

Exekutoři upozorňují, že ve sporu o odměny nejde o nějaký interní konflikt jedné profesní skupiny a politika, který chce její byznys osekat. Ale že na Pelikánovy plány doplatí každý.

Pokud exekutoři začnou zavírat úřady, pocítí to banky, pojišťovny nebo třeba společnosti dodávající elektřinu a plyn.

Nebudou se mít na koho obracet se svými pohledávkami, protože zbylí exekutoři budou zahlcení prací. Vymáhání peněz se tak začne protahovat z měsíců na roky.

"A vás pod tím tlakem termínů a nedodělané práce napadne: Stojí mi to za to? No nestojí, samozřejmě," odpovídá si Fučíková, prezidentka Exekutorské komory.

Už dnes je 20 dlouhodobě neobsazených úřadů, o něž nemá nikdo zájem.

"Razantní úbytek exekutorských úřadů, coby logický důsledek redukce odměny soudních exekutorů, by pravděpodobně měl značně negativní dopad na vymahatelnost pohledávek," souhlasí Karel Suchý, specialista úvěrových rizik České spořitelny.

Exekutoři dokonce vyčíslili, že škody kvůli zhroucení systému vymáhání mohou dosáhnout až 350 miliard korun. S tím, že věřitelé by o ně pak mohli zažalovat stát − za to, že přenastavil pravidla hry a oni přišli o své peníze.

"Pokazili jsme si pověst − a teď jsme terč"

Exekutoři dnes vědí, že navenek tenhle souboj mohou těžko vyhrát.

"Když sáhnete exekutorům na peníze, každý vám bude tleskat. Jsme strašně snadný terč," říká s povzdechem prezidentka komory Fučíková.

Je pravda, že exekutoři už pochopili, že se svým obrazem nelítostných vymahačů musí něco dělat. Dát najevo, že doby, kdy si pod cenou přihrávali dražené domy, zabavovali invalidům vozíky nebo dlužníky vydírali, jsou už dávno pryč. Byť se takových excesů stal zlomek (na 100 tisíc exekucí vychází jeden kárně potrestaný exekutor), obraz profese je nadlouho pošpiněný. Včetně kauz, kdy člověk dlužil za jízdu na černo tisícovku, ale s exekucí se mu dluh vyšplhal mnohonásobně výš, protože exekutoři i do systému zapojení advokáti si účtovali různé účelové náklady.

"Neříkám, že se nemají platit dluhy. Ale přijde mi nemravné, když jste si půjčil tisícovku a pak při vymáhání se vám z ní stalo 18 tisíc," vysvětluje ministr Pelikán.

"Někteří kolegové se bohužel chovali tak, že proti sobě popudili veřejnost," uznává exekutor Makarius.

Prezidentka Fučíková říká, že jiní exekutoři zase položili základ dnešním ekonomickým problémům. Do roku 2001 působili jen exekutoři-úředníci, poté stát svěřil vymáhání dnešním soukromníkům. A ti mezi sebou časem začali o zakázky regulérně bojovat.

Například tím, že od věřitelů přestali chtít předem zálohy. Sloužily pro případ, že se při exekuci nakonec žádný majetek nenajde. Aby exekutor měl aspoň pokryté náklady.

Postupně se však začali exekutoři trumfovat, kdo zálohy sníží, až úplně zanikly.

Exekutoři proto chtějí, aby se povinné zálohy dostaly do zákona. Ministr Pelikán s tím souhlasí. Ale dodává, že to nic nezmění na záměru snížit jim odměny.

Zdroj: Hospodářské noviny (Vojtěch Blažek)

Rychlý kontakt x